OBSAHY KNIH
BUDEME MÍT ŠKOLÁKA 1 - 2
Vědět dopředu na čem záleží, je mimořádně cenná výhoda. Dovědět se na čem záleželo až zpětně, po uplynutí první třídy, je tragédie.
Věci je možné dělat dobře nebo špatně. Poslat do školy připraveného, poučeného drobečka nebo jen naprosto dezorientovaného živočicha, který tam bude měsíce nepřetržitě narážet do mantinelů o kterých ani neví, že existují. Ne chválený, jak by potřeboval, ale káraný a také zklamaný, stejně jako jeho rodina doma. Líp je si připustit, že dítě z počátku ví jen moc málo a všechno že se musí učit. Vlastním zájmem a nadšením je opakovaně v pravidelném čase strhnout ke krátké hře na školu. Vyprávět pohádku nebo příběh a sledovat jestli budoucí žáček sedí v klidu, sám nemluví a jen poslouchá. Teprve na konci příběhu, v čase určeném na jeho reakci, se ptát a zjistit, jestli si všechno pamatuje, jak věci rozumí a co si o ní myslí. Potom znovu, bez vyrušování sedět s ním a klidně pracovat, tentokrát na vymalování jednoduché omalovánky, kterou vymalováváte i vy. Dítě z počátku opravdu neví co znamená být pečlivý, nespěchat ani se zbytečně neloudat. Důležitý je váš vzor, ve kterém pokryjete každou vybarvovanou plochu bezezbytku a pečlivě až k okrajovým konturám, které se nesmí ani nedotáhnout ani překročit. Ukázat vlastní trpělivost, při které dítě sedí nejméně 10 minut klidně, nemluví a nevydává ani žádné zvuky. Ten princip demonstrované a předané pečlivosti, může vám i dítěti usnadnit ve všech následujících letech nejméně třetinu školní práce. Na konci této činnosti vyslovit hodnocení, upozornit na pěkné momenty při vymalovávání i na výsledku a připsat velkou jedničku. Tu spojit s odměnou. Dát také možnost, aby se budoucí žáček mohl se svým úspěchem pochlubit například druhému rodiči a ten aby je, vzhledem k tomu o jak důležitou věc pro žáčka i jeho vlastní budoucí život jde, upřímně ocenil. Nastartovat tak příjemný, často opakovaný rituál. Dítě ví jen to co vidělo nebo zažilo. Rozumí jen těm pojmům, které přestaly být, díky použité názornosti, abstraktní.
I já jsem se učil. Šel jsem do sebe, když mi kdysi jedna žačka přišla říct ke katedře, kde jsem o přestávce opravoval sešity: „Maminka nemohla přečíst co jste mi napsal dole do písanky.“ „To bylo – Piš pěkně!“ Vysvětlil jsem jí.
I komunikaci, je třeba se naučit. A i když se to dnes zdá nepochopitelné, nezapomenout ji. Něco od rodičů jednoho mého bývalého prvňáčka. Dnes už hrdého držitele OP.
No, normálně jsem se při čtení rozbulela, při úplně nevinné větě, jak rodiče prvňáčků z 1. A se na konci týdne neptali dětí: "Máš jedničku?", ale "Máš draka?" Vybavil se mi ten ušatý, šťastný Honzík, jak vybíhal s tou obří aktovkou ze školy.... A už od dveří volal že draka má!! A zaslouží si odměnu!
Mladší syn se rozhodl, že nám dá k výročí dárek, že se společně vyfotografujeme. Hodně nás to překvapilo. On je hodně inteligentní, vždycky samé jedničky, nikdy ani sebemenší problém. Jen s námi vlastně vůbec nemluví. Hrajeme deskovky, jezdíme společně na bezvadné dovolené, ale v podstatě nám jen odpovídá, sice vlídně, ale čas tráví, když není na tréninku, na komplu nebo čte. Svátečně jsme se oblékli a při tom fotografování mě vzal kolem ramen a dokonce na mě promluvil dvě věty. Úplně se mi oči zalily slzami, řekl ten manažer významné mezinárodní společnosti.
BUDEME MÍT PRVŇÁČKA 1
Pohádky
Impulzy k sestavení tohoto souboru, byly situace, kdy jsem se na zápisech a později během prvních tříd, občas setkával s dětmi, které neznaly žádnou pohádku ani žádnou básničku. Bylo mi jich upřimě líto. Představoval jsem si, jaký život asi vedou jejich rodiče, když jim stálý běh od plnění jedné povinnosti k dalším, tak pěkný kontakt s jejich dětmi úplně vytěsnil. Nepotkali se s tou právě se tvořící dušičkou svého dítěte v tom nejzajímavějším okamžiku. I probuzení citovosti a empatie, se musí naučit, abychom se tolik nesetkávali s necitlivostí a necitelností. Přečtením pohádky by komunikace neměla končit, ale naopak začínat. Měla by pokračovat nejméně stejně dlouhý čas třeba s pomocí otázek. I každý obrázek může být otázka. Potkávat se a učit se spolu mluvit, teď nad krásným obsahem. Navíc myslím, že bez národních pohádek, by byl člověk jaksi nezakořeněný.
Písničky
Jako kluk jsem poslouchal nejznámější světové skupiny a jejich skladby mnou dokázaly překvapivě silně rezonovat. Ten věk ale přešel. Vzpomínám si ještě, že lidovky jsem v té době považoval za cosi podivného a archaického. Časem jsem začal poslouchat hudbu podstatně méně hlučnou a víc harmonickou. Později jsem vzal na milost i ty lidovky. Vím, že ten posun, je úzce propojený s tím jak se během života vyvíjíme. V prvních třídách jsem začínal učit dětské písničky a jednodušší lidovky především proto, že mi bylo jasné, že se s nimi moji žáci ve škole později už nesetkají. Byla by škoda je úplně minout. Považoval jsem jejich znalost za jakýsi základ hudebního vzdělání a určité obecné kultivovanosti. Zase v tom trochu vidím i tu potřebu jakéhosi ukotvení a sepětí s místem kde jsme se narodili a kde žijeme. Pro ty, kdo nejsou zvyklí zpívat, bývá těžké začít. Hudební hluch, na který se často vymlouváme, ale opravdu neexistuje. Vyplatí se to zkoušet, zpívat a velká odměna se dostaví. Dnes jsem dokonce postoupil už tak daleko, že cítím, že ty lidové písničky jsou opravdu krásné.
Básničky
Ty přinesly hodně radosti velké spoustě lidí už doma při nacvičování. Kolikrát jsem na třídním webu popisoval, jak jsme ten den vyslechli dvacet čtyři básniček, za dvacet čtyři jedniček. Jednou jsem ve své emailové poště četl: „Nedávno mi syn říkal důvod, proč se těší do školy – ptala jsem se, koho má rád, a on na to: „Ondra Zelda, Jiří Žáček, a vaše jméno.“ Tak mě to pobavilo, i to pořadí.“ Psala jedna maminka. Sám jsem si říkal: Hned za jeho nejlepším kamarádem a spisovatelem, jehož básničky se právě učíme. Pěkné třetí místo. Když jsem začal sestavovat tento soubor, který by měl pomáhat připravit děti do první třídy, napadlo mě, jak by bylo fajn, přidat i nějaké básničky. Hned jsem si vzpomněl na Jiřího Žáčka. Když jsem jej oslovil s dotazem, obával jsem se, že možná ani neodpoví. O to víc mě překvapilo, když jsem odpověď dostal hned druhý den, spolu se souhlasem i několika materiály s náměty k jejich využití. Uvědomil jsem si, že všechno to pěkné co jsme v těch básničkách nacházeli, do nich přešlo z jejich autora. Pana Jiřího Žáčka si nesmírně vážím a jsem mu za jeho souhlas, i kvůli všem dětem, opravdu vděčný.
Obrázky
Tomáš, který nám jednou popisoval svůj víkend u babičky, v zápalu vyprávění namaloval doplňující obrázek na tabuli. Co znázorňuje, jsme ale nikdo nepoznali. "To je ona." vysvětloval do našich nechápavých pohledů. Až Kolajda porušil to rozpačité ticho a řekl: "To není babička, to je mrkev." Těmi obrázky jsem já sám doplňoval svůj výklad co nejčastěji. Musely být jen v rychlosti načrtnuté, aby během jejich delšího kreslení neopadla zvědavost a neztratilo se soustředění. Všichni mysleli, že je jen bavím, ale měly daleko větší význam, než by se zdálo. Byly výrazem využití principu spojování, který je základem učení u nejmenších dětí. Jde o zapojování dalších smyslů a o uplatnění názornosti, bez kterých to nejde. Obrázky nejsou jen pro pobavení nebo doplnění, jsou důležité.
OBSAH
4 ÚVOD 39 Čert a Káča
6 Kmotr Matěj 40 Kolo, kolo mlýnský
7 Had leze z díry 41 Pohádka o Palečkovi
7 O veliké řepě 42 Hádej hadači - Jiří Žáček
9 Když jsem husy pásala 42 Utíkej Káčo, utíkej
9 Honza a vrba 43 Čertův švagr
11 Ovčáci, čtveráci 45 Pekla vdolky
12 Tři medvědi 46 Abeceda - Jiří Žáček
13 Už je to uděláno 46 Ošklivé káčátko
13 Jak se chodí do světa - Jiří Žáček 47 Strejček Nimra
14 O poslušných kůzlátkách 48 Chytrý uhlíř
15 Šel tudy 50 Běží liška k Táboru
16 Koblížek 51 Zelenej se, jedličko - Jiří Žáček
17 Tluče bubeníček 51 O perníkové chaloupce
18 Císařovy nové šaty 53 Skákal pes
19 Zlatá brána 54 Boháč a chudák
20 Diamantová sekera 55 Paci, paci, pacičky
21 Cib cib cibulenka 56 Sněhurka a sedm trpaslíků
22 Cvrček - Jiří Žáček 58 Adámku náš
23 Čarodějův učeň 59 Halí, belí - Jiří Žáček
24 Jedna, dvě, tři, čtyři, pět 59 O Budulínkovi
25 Jak se učil Honzík tajné řeči 61 Hádej hadači - Jiří Žáček
26 Kočka leze dírou 61 To je zlaté posvícení
27 O Červené Karkulce 62 O kohoutkovi a slepičce
28 Pod naším okýnkem 64 Maličká su
29 O zlaté rybce 64 Krejčík králem
30 Jedna, dvě, Honza jde 66 Kaluže - Jiří Žáček
31 Zkrocený vodník 66 Šel zahradník do zahrady
32 Eskymácká abeceda - Jiří Žáček 67 Hádej hadači - Jiří Žáček
33 Až já budu velká 67 Rozum a štěstí
34 Hrnečku vař 69 Houpy, houpy
35 Už ty pilky dořezaly 70 Šípková Růženka
36 Sůl nad zlato 71 Měla babka čtyři jabka
37 Masožravá květina - Jiří Žáček 72 O kocourovi, kohoutovi a kose
38 Kalamajka mik, mik, mik
BUDEME MÍT PRVŇÁČKA 2
OBSAH
4 ÚVOD 36 Otcovo dědictví
6 O pyšné princezně 37 Hádej hadači – Jiří Žáček
7 Nepudu domů 38 Travička zelená
8 Na procházce – Jiří Žáček 39 Dvanáctihlavý drak
9 Kráska a zvíře 40 Zaječí říkadlo – Jiří Žáček
10 Já do lesa nepojedu 41 Hrály dudy
11 O Smolíčkovi 42 Princ Bajaja
13 Až já pojedu přes ten les 44 Holka modrooká
13 Jak dědeček měnil až vyměnil 45 Princové dvojčata
15 Bejvávalo dobře 47 Okolo Třeboně
16 O dvanácti měsíčkách 48 Chytrá horákyně
18 Jede, jede poštovský panáček 50 Muzikanti, co děláte
19 Otesánek 51 Dlouhý, Široký a Bystrozraký
21 Dobrú noc, má milá 53 Aprílová škola – Jiří Žáček
22 Princezna se zlatou hvězdou 54 Narodil se Kristus Pán
23 Slípka – Jiří Žáček 55 Sedmero krkavců
24 Pec nám spadla 57 Červený šátečku
25 Čtyři bratři 58 Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
26 Halí, belí 61 Prší, prší
27 Kocour v botách 62 Pouštění draka – Jiří Žáček
29 Štědrej večer nastal 63 Zlatovláska
30 O dvou sestrách 66 Já mám koně
31 Okolo Frýdku cestička 67 Pták Ohnivák a liška Ryška
33 Popelka 70 Když jsem já sloužil
34 Nohy – Jiří Žáček 71 Štědrý večer – Jiří Žáček
35 Šla Nanynka do zelí